Nemocenské pojištění – náhrada mzdy, platu nebo odměny při dočasné pracovní neschopnosti
Ing. Květoslava Cimlerová, Mgr. Šárka Chotěborská
NahoruPojem
V nemocenském pojištění došlo k velké systémové změně od roku 2009, kdy oblast nemocenského pojištění byla komplexně upravena zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále také "ZNP"). Zaměstnavatelé jsou od tohoto roku povinni poskytovat zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným, náhradu mzdy (platu nebo odměny), a to za období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti za podmínek a ve výši stanovenými v § 192 až 194 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále také "ZP").
V letech 2011 až 2013 se zákonem č. 347/2010 Sb., kterým se změnily některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, prodloužila ze 14 na 21 kalendářních dnů doba, kdy zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, příslušela náhrada mzdy. Změnil se i zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, kdy byla zaměstnavatelům snížena sazba pojistného na nemocenské pojištění o 1 % bez časového omezení.
Od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2019 činila souhrnná sazba pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti u zaměstnavatele výhradně 25 % z vyměřovacího základu, z toho 2,3 % činilo pojistné na nemocenské pojištění, 21,5 % pojistné na důchodové pojištění a 1,2 % příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Od tohoto data byla zrušena možnost využití zvýšené sazby pro zaměstnavatele s počtem zaměstnanců menším než 26 (v minulosti zaměstnavatel s počtem zaměstnanců menším než 26 si mohl dobrovolně platit pojistné na sociální zabezpečení ve výši 26 % namísto 25 %, aby si následně mohl odečíst polovinu ze zúčtované a vyplacené náhrady mzdy za dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti svých zaměstnanců).
Tabulka 1 – Náhrady v době nemoci poskytované zaměstnavatelem
Náhrada mzdy v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží zaměstnancům, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle zákona o nemocenském pojištění. To znamená, že na náhradu mzdy má nárok zaměstnanec v pracovním poměru nebo zaměstnanec činný na základě dohody o pracovní činnosti a od 1. 1. 2012 i zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce, pokud splní podmínky pro nárok na nemocenské.
Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny (resp. dle rozvržených směn). Do 30. 6. 2019 nenáležela náhrada mzdy za první 3 pracovní dny (nejvýše však za 24 hodin, které měl zaměstnanec odpracovat), jednalo se o tzv. karenční dobu. Ke zrušení této karenční doby došlo zákonem č. 32/2019 Sb. s účinnosti od 1. 7. 2019. Od tohoto data je zaměstnanci poskytována zaměstnavatelem náhrada mzdy i za první 3 dny dočasné pracovní neschopnosti, resp. prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn, a to ve výši 60 % průměrného redukovaného hodinového výdělku. Náhrada mzdy v době karantény přísluší zaměstnanci stejně jako do 30. 6. 2019 od prvního dne nařízení karantény. Pokud je zaměstnanci přiznána náhrada mzdy z výše uvedených důvodů, nemůže dostat náhradu mzdy z jiného důvodu.
V souvislosti se zrušením karenční doby došlo od 1. 7. 2019 i ke snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění z 2,3 % na 2, 1 %. Souhrnná sazba pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti u zaměstnavatele činí 24,8 % z vyměřovacího základu, z toho 2,1 % činí pojistné na nemocenské pojištění, 21,5 % pojistné na důchodové pojištění a 1,2 % příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Podmínky pro stanovení náhrady mzdy z důvodu dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc nebo nařízené karantény jsou obdobné, jako jsou podmínky pro výplatu nemocenského, které může zaměstnanec nárokovat až od 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. Ošetřující lékař musí rozhodnout o neschopnosti zaměstnance vykonávat zaměstnání a vystavit rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Od 1. 1. 2009 poskytuje OSSZ dávky nemocenského pojištění všem pojištěným zaměstnancům. Náhradu mzdy za první dny dočasné pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnavatel.
S účinností od 1. 1. 2020 se na základě zákona č. 259/2017 Sb. a zákona č. 164/2019 Sb., jimiž byl novelizován zákon o nemocenském pojištění, zavádí pro ošetřující lékaře povinně systém elektronického rozhodování o dočasné pracovní neschopnosti, tzv. eNeschopenka. Tento systém se zavádí jen pro dočasnou pracovní neschopnost a nemocenské, netýká se nařízení karantény a ostatních dávek nemocenského pojištění, kde se postupuje stejně jako do 31. 12. 2019. Ošetřující lékař je povinen vydávat a odesílat OSSZ rozhodnutí o vzniku, ukončení dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance a potvrzovat její trvání pouze elektronickou formou (papírový tiskopis může použít zcela výjimečně v případě nějakého technického výpadku). Pacientovi ošetřující lékař vytiskne a předá průkaz práce neschopného, kde jsou uvedeny pro nemocného důležité údaje k dočasné pracovní neschopnosti, např. datum jejího vzniku, datum příští kontroly u lékaře, doba vycházek. V případě potřeby může tímto průkazem nemocný zaměstnanec prokázat zaměstnavateli svou dočasnou pracovní neschopnost.
Od 1. 1. 2020 se mění i způsob, jak se zaměstnavatel dozví o dočasné pracovní neschopnosti svého zaměstnance, protože pro zaměstnavatele se nebude vystavovat žádný díl rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnanec proto již nepředává zaměstnavateli žádné doklady k pracovní neschopnosti, náhrada mzdy i nemocenské jsou vypláceny automaticky bez žádosti. Zaměstnanci však zůstává zachována povinnost neprodleně sdělit zaměstnavateli, že je v dočasné pracovní neschopnosti (např. telefonicky, emailem).
Zaměstnavatel má k dispozici služby ČSSZ pro ověření či stažení údajů (včetně služby automatizovaného stahování do mzdového či personálního softwaru) o dočasných pracovních neschopnostech svých zaměstnanců a na vyžádání mu jsou o nich z ČSSZ odesílány i notifikace. Notifikace o vzniku, trvání a ukončení dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance jsou zasílány do určených datových schránek nebo na určené e-mailové adresy, které zaměstnavatel uvede ve své žádosti. Notifikace zasílané do datové schránky obsahují údaje o zaměstnanci a jeho dočasné pracovní neschopnosti ve formě PDF souboru i XML souboru (pro automatizované zpracování). Notifikace zasílané do e-mailové schránky však mohou obsahovat pouze obecné upozornění, že prostřednictvím služeb ČSSZ jsou pro zaměstnavatele dostupné nové informace o pracovní neschopnosti zaměstnance.
V případě, že dočasná pracovní neschopnost trvá déle než 14 kalendářních dnů, je zaměstnavatel povinen od 1. 1. 2020 zaslat příslušné OSSZ rovněž pouze elektronicky údaje potřebné pro výpočet nemocenského, jedná se o tzv. Přílohu k žádosti o nemocenské (papírový tiskopis bude možno použít pouze v případě technického výpadku). Do této přílohy zaměstnavatel nově uvádí informaci o tom, kam je zaměstnanci vyplácena mzda nebo plat (stejným způsobem se zpravidla bude zaměstnanci vyplácet nemocenské). Při skončení dočasné pracovní neschopnosti zaměstnavatel zasílá hlášení s údaji potřebnými pro výplatu poslední dávky nemocenského.
Výši nemocenského vypočítá OSSZ z tzv. denního vyměřovacího základu. Pokud je zaměstnanci nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, je od 1. 1. 2013 zaměstnavatel povinen podle § 97 odst. 1 ZNP bezodkladně předávat OSSZ společně s údaji potřebnými pro výpočet dávek nemocenského pojištění také podklady pro provádění srážek z dávek (je možné zaslat elektronicky společně s Přílohou k žádosti o nemocenské).
Denní vyměřovací základ se odvozuje z vyměřovacího základu, který je upraven v § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., kde jsou uvedeny příjmy podléhající zdanění daní z příjmů fyzických osob, které nejsou od daně z příjmů osvobozeny a které zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním. Do vyměřovacího základu se nezahrnují příjmy taxativně uvedené v § 5 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. Úhrn zjištěných vyměřovacích základů z rozhodného období (rozhodné období upravují § 18 a § 19 ZNP) se vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období snížených o vyloučené dny. Za vyloučené dny se považují, například dny dočasné pracovní neschopnosti, jako i další dny omluvené nepřítomnosti v práci definované v § 18 odst. 7 ZNP.
Od 1. 2. 2018 se v § 18 a § 19 ZNP nově upravily situace a způsob určení pravděpodobného příjmu pro výpočet dávek nemocenského pojištění v případech, kdy sociální událost vznikla v kalendářním měsíci, v němž došlo k nástupu do zaměstnání a za situace, kdy není v rozhodném období alespoň 30 započitatelných dnů nebo není započitatelný příjem. Podle této úpravy platí, že pokud dojde ke vzniku sociální události v měsíci nástupu do zaměstnání, nestanovuje se rozhodné období, ale stanovuje se vždy pravděpodobný příjem. Pokud zaměstnání, které nemá trvat a ani netrvalo 30 dnů, přechází z jednoho měsíce do druhého, je pravděpodobným příjmem příjem, kterého by zaměstnanec dosáhl za dobu trvání tohoto zaměstnání.
V průběhu roku 2020 došlo k trvalé změně ve způsobu odesílání podkladů pro výplatu dávek nemocenského pojištění. Zákonem č. 255/2020 Sb., o snížení penále z pojistného na sociální zabezpečení a…
